Pátek 13. června
Kozí farma
Dnes jsme se podívali na kozí farmu jménem La ferme Verdoulet u města Mondragon. Když jsme dojeli přišel farmář se selkou a začali nám o té farmě povídat jak to tam chodí atd., dozvěděli jsme se že tam mají 87 koz. Každá z nich za den vyprodukuje 3 litry a za rok 900 litrů mléka. Denně nadojí 300 litrů od všech koziček. Aby měla koza mléko musí mít mládě, které kojí 8 dní pak ho odstaví a můře produkovat mléko cca 300 dní. Ovšem musí také jíst a to 5krát denně.
Po jejich povídání jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla do "dojírny" (včetně nás) a druhá šla vyrábět sýry. V dojírně bylo 18 dojících koz (což bylo maximum), ale nedojili je rukama nýbrž "sacími stroji". Mohli jsme si vyzkoušet je podojit a připojit na ten "stroj". Potom jsme mléko mohli ochutnat a to nijak zpracované, ale přímo čerstvé. Chutnalo celkem dobře, jen by asi všichni nesouhlasili. :) Když jsme dodojili :D šli jsme ven k té selce. Posedali jsme si kolem stolu, na kterém ležela velká přepravka plná jakési hmoty podobající se sýru. Paní nám pustila film o tom, jak se tento kozí sýr vyrábí. Byl to krátký a hezky udělaný filmeček. :) Ovšem když skončil, ukázala nám selka malinkatý kelímek se zvláštní tekutinou, která "pochází" z žaludku kůzlátek. Dozvěděli jsme se, že na 300 litrů mléka stačí 1cl této tekutiny. Potom nám selka ukázala jak se ten "sýr" dávkuje a dává do kelímků s dírkami. Každému z nás dala kelímek, který měl dvě vrstvy, jednu s dírkami a jednu bez. Všichni jsme si kelímek naplnili zacvakli a dali do chladících tašek, aby se nezkazili. Také nám řekli, že se sýr musí každých 6 hodin otáčet. Když jsme se všichni sešli a nakoupili v jejich obchůdku, mohli jsme vyrazit na další prohlídku... :) Bylo to tam vážně super:)
Viky Georgieva a Kryštof Kosmák
Levandule
Na většině území Provence roste odrůda levandule jménem lavadin. Pokud porovnáme odrůdy maiellette a lavadin, zjistíme, že maiellette je podstatně fialovější než lavadin. Půda se pro levandule musí velmi pečlivě připravovat, neboť rostou poměrně dlouhou dobu...10-15 let. Jestliže se pole něčím nakazí (většinou brouky), tak se musí všechna levandule spálit, zasadit nějaká jiná rostlina a počkat pár let, aby se mohla zase zasadit. Roste v trsech, které se sází strojem nebo speciální "vidličkou" ve vzdálenosti 40-ti centimetrů. Všechny práce - jako je kupříkladu plnění - se dělají ručně. Vzrůstá do kulatého trsu a proto se sází tak daleko od sebe. Navíc když doroste do řádné velikosti, zabrání plevelu růst. Již zmiňovaná odrůda lavadin je takzvaný " přírodní hybrid ". Z hor přiletěl jakýsi brouk, který klade vajíčka ke kořenům levandule a následně vylíhnutý hmyz sežere všechny kořínky, tudíž levanduli zabijí. Sklízí se od poloviny července do poloviny srpna. Esenciální olej se vyrábí tak, že se levandule udusá, pak se na ní pouští pára, která na sebe váže vůni levandule, následně se pára odvádí, ochlazuje a zkapalňuje. Kapalina se nechá uložit na cca 14 dní...et voilà máme levandulovou esenci :) Na 80ml esenciálního oleje se spotřebuje 1 litr vody. Čerstvě udělaný, neodleželý olej absolutně vůbec nevoní, ale pěkné páchne...fujky. Používá se na uklidnění při stresu, jako repelent proti kdo ví čemu všemu, proti vytváření beďarů...pytlíčky se dávají do skříně pro jejich příjemnou vůni a prý se dává i do jídla.
Takže toto je všechno co jsme se dozvěděli o světové známé levanduli. Dnešní den byl velmi zajímavý :) doufám, že takové budou i další dni co budeme v Pierrelatte.
Marie Vlachová a Georgette Lusulu-Omoyi